Spacák

Spánek je jednou ze základních životních potřeb na expedici, je velmi důležitý pro regeneraci. Abychom mohli při svém pobytu v přírodě putovat s energií v těle, potřebujeme zkrátka dobře spát. O potřebný komfort pod širákem nebo pod stanem se postará dobrý spacák. Jak si ho vybrat a následně se o něj starat vám nyní poradíme.

Malé tajemství je v tom, že spacák ve skutečnosti vůbec nehřeje. Teplo uvnitř vyrábí lidské tělo a spacák ho pouze udržuje. O izolaci tepla se stará vzduch, zadržovaný v izolační náplni spacáku. Čím více vzduchu na sebe naváže izolační vrstva (peří, syntetická vlákna, ovčí vlna), tím lépe bude spacák bránit úniku tělesného tepla. Snahou výrobců je dosáhnout co nejlepšího „výkonu“ spacáků při co nejnižší hmotnosti a sbalitelnosti do co nejmenšího objemu.

Základní otázky, které je třeba si položit:

• V jakém ročním období budu spacák používat, v jakých přírodních, tedy i teplotních podmínkách (v létě u rybníka nebo na podzim v Dolomitech ve výškách 2000 m), v oblastech, kde často prší (Skandinávie), nebo kde bývá déšť výjimkou (Řecko)?
• V létě nemám čas a budu jezdit v zimě tábořit do hor a holdovat skialpinismu?
• Potřebuju letní spacák – ideálně lehký jako pírko a velký jako krabička od sirek?

Jak tedy postupovat? Tak, že si dáme do souvislostí spoustu zásadních informací:

Rozdělení spacáků

Spacáky můžeme rozdělit podle mnoha různých kritérií do několika skupin.

• období použitelnosti: letní, třísezónní (jaro, léto, podzim), zimní
• střihu: mumie nebo dekový
• materiálu izolační náplně: péřové nebo s umělými vlákny (syntetickými)
• teplotního určení: každý spacák je vhodný pouze v omezeném rozmezí teplot prostředí

Teplotní limity a tipy na prodloužení životnosti

Následující hodnoty by nám měly napovědět, jak na tom spacák je. Dávejme si také pozor na stáří spacáků, které svým častým používáním už dávno ztratily své vlastnosti. 

MAX – horní hranice teplotního komfortu, teplota, při které se ještě nepotíme, v podstatě jde o nadbytečný údaj.

COMF – teplota spodní hranice teplotního komfortu, při které jsme v poloze s nataženýma nohama v teplotní rovnováze a ještě nebudeme mít pocit chladu. Comf je nejdůležitější z uvedených teplot.

LIM – limitní teplota, při které je uživatel v poloze skrčených nohou v teplotní rovnováze a ještě nebude vnímat chlad.

EXT – teplota, při které bude ve spacáku zima, nicméně ochrání před umrznutím.

K uvedeným teplotám je však nutné přistupovat orientačně, protože každý jsme individualitou a jinak pocitově reagujeme na teplotu a vlhkost okolního prostředí. 

Prodloužit životnost spacáku můžeme jeho skladováním a praním. Nejvhodnějším místem ke skladování je šatní skříň a ramínko, na které můžeme spacák zavěsit za všitá poutka zespod dna. A nebo volně rozložený pod postelí (ideálně ochráněn před prachem).

Syntetická vlákna i peří se častou kompresí lámou a ztrácejí svou nadýchanost a tím i schopnost dobře izolovat. Proto je potřeba skládat spacák jen v případě nutnosti! 

Na praní doporučujeme používat přípravky na syntetické/péřové výplně. Běžné prací prostředky výplň zatíží špatně vypratelnými látkami, spacáky jsou pak zplyhlé. U syntetických spacáků je údržba snazší, ty schnou rychle, u péřových spacáků naklepáváme ručně “roztrháme peří” 2 až 3 dny, poté ještě dva dny nechme dosychat. 

Vybíráme podle sezónnosti

Řešení je jednoduché. Přistupujme k volbě spacáku podle sezónního využití. Letní spací pytle mají nejméně izolace. Třísezonní spacáky by měly dobře sloužit na jaře, v létě a na podzim. Zimní spací pytle v mrazech. Nejuniverzálnější využití mají třísezónní spacáky, regulaci tepla v létě lze řešit rozepínáním zipu. Na jaře a na podzim by měly spolehlivě odolat ranním mrazíkům. 

V každém případě pro komfortní noc je nejlepší nevlézt do spacáku hned po vytáhnutí, ale nechat ho, aby měl čas nabýt na objemu. Dále na spaní doporučujeme suché, vlněné termoprádlo a ponožky s volným lemem (aby krev mohla volně cirkulovat), to vše vám zvýší tepelný komfort. Také není dobré spát „na pštrosa“ s hlavou schovanou uvnitř – vzduch, který vydechujeme je vlhký a ten absorbuje spacák, což mu nedělá úplně dobře. Ráno pak necháme spacák chvíli dýchat, aby proschl. 

Tvar spacího pytle

Dekový spacák

Všichni asi znají dekový spací pytel – rozepínací obdélníkový spacák s omezenou schopností izolace, který se hodí do nízkých nadmořských výšek, na letní chaty nebo při stanování u rybníka. Naopak se nehodí do hor. Jeho výhodou je prostornost, je tedy velmi pohodlný. Je vhodný pro příležitosti, při kterých není potřeba balit spacák do batohu.

Mumie

Většina moderních spacáků má tvar mumie. Mumie jsou určeny do chladnějšího prostředí. Spacák kopíruje tvar těla a především zamezuje úniku tepla díky možnosti stažení vršku pytle nad rameny i kolem hlavy tak, že nám “kouká” jen část obličeje.

Jak vybrat velikost spacáku

To je dost důležitá otázka. Každopádně by se v něm měl uživatel pohodlně otočit, ale neměl by být o moc větší, protože vnitřní prostor spacáku vytápí tělesná energie. Výrobci udávají velikost postavy, pro kterou je spacák určen.

Běžná šířka mumiového spacáku v oblasti ramen bývá 80 cm, u nohou 50 cm. Pro robustní postavy se šijí rozšířené spací pytle, které mají rozšířený obvod, obvykle o 20 cm. Pokud je spací pytel příliš dlouhý na danou postavu, zkrátíme jej v potřebné délce třeba zavařovací gumou nebo řemínkem.

Jak vybrat karimatku

Špatná karimatka dokáže “zabít” i ten nejlepší spacák. Proto je potřeba věnovat výběru karimatky potřebnou pozornost. Karimatka nejen že zajistí pohodlí, ale hlavně izoluje od chladu, který jde od země. To je její nejdůležitější úkol.

Všeobecně můžeme rozdělit karimatky na tři kategorie:

Pěnové karimatky

Karimatky z normální pěny jsou levné a lehké. Na druhou stranou jsou ale hodně objemné. Moc neizolují, protože pěna v sobě nedokáže držet vzduch, je porézní. Nemají moc velikou životnost a v neposlední řadě dokáží hodně nasát vodu. Jasně pozitivním parametrem je cena, která je nízká a také její odolnost. Na rozdíl od nafukovací karimatky ji nepropíchneme.  Klasické pěnové karimatky se hodí pro nenáročné uživatele, hlavně v létě. Často se používají spíš jako podložka, aby člověk prostě jen neležel nebo neseděl na zemi. Karimatky z EVA pěny jsou na tom mnohem lépe. Jsou sice stále objemné a jsou dražší, ale mají uzavřené póry, takže perfektně izolují, jsou téměř nezničitelné, lehké a nesají vodu. Hojně se využívají v zimě a také ve vysokých horách, kde by nafukování nafukovací karimatky bylo moc náročné, nebo kde by případný defekt znamenal veliké problémy.

Nafukovací a samonafukovací karimatky

Karimatky vyloženě nafukovací jsou relativní novinkou poslední doby. Jde doopravdy pouze o superlehký “obal”, který nafoukneme pusou, nafukovacím pytlíkem či pumpičkou. Spaní na takové karimatce bude velmi pohodlné (tloušťka může dosahovat i 10 cm), ale izolační schopnosti jsou omezené. V karimatce totiž izoluje pouze vzduch. V některých případech ale výrobci do karimatek vkládají speciální vrstvy izolačních fólií. Výsledkem jsou extrémně lehké a skvěle izolující pohodlné karimatky, které ale nestojí málo. Často bývají volbou těch, kteří chtějí ultralehký produkt se špičkovou funkčností.

Karimatky samonafukovací mají v sobě různě tvarovanou pěnu, která po rozbalení nabere svůj původní objem a tím se sama nafoukne (nikdy ovšem do úplné tvrdosti). Celé to funguje na jednoduchém principu vyrovnávání tlaků vně a uvnitř karimatky. Jedná se asi o nejoblíbenější kategorii karimatek, spojující ideální parametry v jednom produktu – relativně lehké a sbalitelné, dobře izolující a pohodlné. Pokud si pořizujeme nafukovací či samonafukovací karimatku, berme v potaz i její velikost ve sbaleném stavu. Na trhu totiž existují samonafukovací karimatky, které jsou v zabaleném stavu velmi objemné a zabírají v batohu zbytečně mnoho místa.

Alumatky

Alumatky jsou většinou tvořeny tenkou vrstvou pěny a hliníkovou fólií. Jsou nejtenčí (tloušťka 3 mm) a nejlehčí (váha 100 g) izolační vrstvou. Jejich nevýhodou je absolutní nedostatek komfortu. V zimě nejsou vhodné, ale mohou posloužit jako dolní (izolační) vrstva pro nafukovací karimatku.