Buďte proaktivní a převezměte odpovědnost za svá rozhodnutí.

Proaktivní

Jedna z hlavních věcí v osobním i profesním životě, kterou si často ani neuvědomujeme, je volba reakce na vnější okolí. Chování, kterým reagujeme na nastalé situace, má pak v mnoha případech obrovský vliv na náš život. Řeč je o reaktivním vs. proaktivní jednání.

Lidé, kteří jednají reaktivně, jsou ve svém chování silně ovlivněni svým prostředím, okolnostmi, druhými lidmi. Své chování si interpretují jako přirozený důsledek těchto okolností. Slunečné počasí je „nakopne“ k aktivitě, mraky a déšť je „srazí“ dolů. Za jejich náladu či pocity vždy mohou druzí lidé („On mě naštval“, „Kvůli tobě se cítím špatně“, „Šéf mě stresuje“ …). Nebo své chování vysvětlují svými osobnostními charakteristikami („Já už jsem prostě takový“, „Čekání ve frontě mě vždycky rozčílí“ …). Často používají slova jako „musím“ a „nemůžu“ (“Musím to dodělat”, “Nemůžu tam jít”). Často se cítí být obětí okolností a stěžují si na nespravedlnost osudu. Věci „se jim dějí“. Reaktivní chování je v podstatě rezignací na možnost cokoli ovlivnit.

Lidé, kteří jednají proaktivně, se cítí být nikoli obětí okolností, ale tvůrcem svého života. Takoví lidé jednají nezávisle na druhých. Rozhodují se v souladu s tím, o čem jsou přesvědčeni, že je důležité. Uvědomují ji, že v každém okamžiku mají vždy možnost volby a že se mohou sami rozhodnout, jak budou na vnější události reagovat a jak se budou cítit. Místo „musím“ a „nesmím“ říkají „chci“ a „nechci“ (“Chci tu práci dokončit”, “Nechci tam jít”). Nečekají na to, co udělají druzí, ale sami se snaží situaci aktivně ovlivnit. V duchu si kladou otázky: „Čeho chci v této situaci dosáhnout?“ a „Co pro to mohu udělat?“. Proaktivita velmi úzce souvisí s převzetím osobní odpovědnosti za svůj život a věci, které se v něm odehrávají.

U každého z nás jsou samozřejmě zastoupeny oba typy chování, neboť ne všechny příčiny lze předjímat, ne všechny jsou v naší sféře vlivu. Proaktivního člověka nicméně poznáte na první pohled: Je to ten, kdo si tváří v tvář okolnostem pokládá otázku „Co já mohu udělat pro to, aby se okolnosti změnily v můj prospěch?“

Možnosti využití proaktivity

  • Změna návyků
  • Zvládání negativních stavů a ​​jejich přeměna na pozitivní
  • Odstraňování chyb, které jsou důsledkem nevědomých reakcí
  • Řešení problémů
  • Zvládání manipulací
  • Hledání motivace

Proaktivní jazyk

Zaměření člověka – reaktivní nebo proaktivní – je poznat z jazyka, kterým dotyčný běžně mluví.

Reaktivní jazyk Proaktivní jazyk
Nemohu s tím nic dělat. Podívejme se, jaké možnosti máme.
Jsem prostě takový. Mohu být jiný.
To nikdo nedovolí. Mohu připravit přesvědčivou prezentaci.
Musím to udělat. Zvolím adekvátní odezvu.
Nemohu. Zvolím si – rozhodnu se.
Musím. Rozhodl jsem se.
Kdyby jen … Budu …

Jak mluvíte vy? Ve kterých kontextech používáte spíš reaktivní a kdy spíš proaktivní jazyk?

Zaměřte se na svůj jazyk – jazyk odráží přemýšlení a přemýšlení je utvářeno jazykem. Naučte se mluvit proaktivně.

Buďte proaktivní!

Být proaktivní neznamená začínat mnoho věcí, být pořád všude vidět a slyšet, nikdy neodpočívat.

Být proaktivní znamená převzít odpovědnost za svá rozhodnutí a za svůj život. Znamená to soustředit se na svůj okruh vlivu.

Znamená to ptát se: „Co já můžu udělat?“ místo: „Čí je to chyba?“ Znamená to místo na „Kdyby jen …“ se zaměřit na „Mohu být …“